T-26 – postrach sovětských tankistů? - část 7. (závěr)

Autor: Luděk Kratochvíl | 10.2.2017 o 8:33 | Karma článku: 4,25 | Prečítané:  914x

V posledním dílu si přiblížíme konstrukce pro technickou podporu, dělostřelecké tahače a transportéry pro přepravu pěchoty.

Tahače, transportéry a speciální nástavby

Jak zjistili vojenští stratégové a tankoví velitelé již v první světové válce, tanky jsou při správném nasazení velice účinnou zbraní, ať již pro obranu, útok nebo pro provádění hlubokých průlomů, ale jejich použití s sebou nese problémy, u jiných druhů vojsk dříve nepoznané. Tanky mohou sice dobýt území, ale nedokážou je obsadit, na plnění některých specifických úkolů nejsou dostatečně vyzbrojené, jakožto složitý technický prostředek jsou náchylné k poruchám a pokud mají provádět efektivní bojovou činnost, potřebují plynulé zásobování municí, palivem a mazivy. Potřebují tedy velké množství podpůrných prostředků, ať už je to pěchota, těžší dělostřelectvo a zásobovací a opravárenské složky, které s nimi ovšem musí „držet krok“ v terénu, ve kterém se pohybují .

Přece jenom nedokáže pěšák (i když je tou hlavní silou a má v podstatě největší průchodnost terénem), pohybující se rychlostí 3-6 km/hod a denně je schopen urazit aź 40 km, udržet krok s tankem, který jeho rychlost 3-5x přesahuje a na jedno natankování ujede i 150 km. Ještě horší je to se zásobovacími a opravárenskými vozidly, které musí být včas na místě, kde jsou potřeba, bez ohledu na terén nebo počasí.

Některé typy vozidel mající podporovat tanky T-26 a vznikající na jejich podvozcích jsem již zmínil v předchozích dílech (dělostřelecké tanky, samohybná děla, ženijní tanky apod.).

Jelikož T-26 měl být ve 30. letech páteří tankových sil DRRA, měla vznikat vozidla na jeho doprovod na jeho podvozku, ať už z důvodů podobnosti rychlosti a průchodnosti, tak z hlediska unifikace výroby a polních oprav. Ovšem všemi konstrukcemi se vine jako červená nit nízký výkon motoru a slabý podvozek, tudíž i všechny problémy s tím spojené.

Jediné vozidlo které se podařilo dotáhnout do stádia sériové výroby byl dělostřelecký tahač na podvozku T-26-1931 s typovým označením T-25T a T-26T2. Vozidlo mělo korbu totožnou s T-26-1931, ve verzi s plátěnou nástavbou (T2) se slídovými okénky vážilo 7 700 kg a s pancéřovou nástavbou s uzavíratelnými plechovými okénky na bocích a vzadu a dvěma poklopy na střeše (T), 8 100 kg. V prostoru nástavby se mohla přepravovat obsluha děla a munice. Umístění osádky, pohonných částí a agregátu zůstalo stejné jako u tanku T-26. Vozidlo bylo bez organické výzbroje. V plánu pro rok 1933 bylo vyrobit 200 ks, vyrobeno bylo pouze 163 vozidel. Další rok továrnu opustilo 34 ks a nakonec v roce 1936 10 ks panceřovaných a 4 ks "plátěných" tahačů, celkem bylo DRRA předáno do roku 1939 211 tahačů. Sloužila jako tahače polních děl do ráže 76,2 mm a houfnic do ráže 152 mm.

Zásobování palivem a mazivy měly řešit cisterny TC-26 (1935) a TR-26C (1936) vyvíjené v závodě č. 185 Im. Kirova, vyzbrojené jedním kulometem. Obě vznikly v jednom prototypu a po vojskových zkouškách byl další vývoj zastaven.

Pro blízký průzkum bojiště v čáře dotyku a zaměřování cílů byla určena takzvaná obrněná mobilní pozorovací stanoviště, vybavené pozorovacími, dálkoměrnými, signalizačními a spojovacími prostředky. Vozidla byla vyvíjena v závodě č. 185 Im. Kirova a jak T-26TN (1935), tak T-26-BSNP (1939) nepřekročila stádium prototypu a testovacích zkoušek.

 

Dělostřeleckou podporu a ničení zodolněných stanovišť nepřítele měl provádět samohybný pásový obrněný minomet. První prototyp z let 1932-34 vyrobený ve VAMM (Vojenské akademii mechanizace a motorizace) byl zničen při zkouškách, prototyp 6. mechanizované brigády byl neúspěšný. Do výroby se měla dostat až konstrukce Institutu chem. výzkumu z roku 1936, která byla vyvinuta na základě tanku ChT-26 a minomet (ChM-31) byl umístěn v levé části tanku (místo nádrží pro plamenomet). Po zkouškách v roce 1936 bylo objednáno 100 ks těchto vozidel v závodě č.174, výroba byla plánována na přelom let 1937-1938. Po smrti M. Tuchačevského a stalinských čistkách byla objednávka stornována a další vývoj zastaven.

Pokusy s konstrukcí transportéru pro přepravu pěchoty se konaly od roku 1932. Prvním testovacím strojem byl typ TR-1 (bez organické výzbroje) pro přepravu až 14-ti členného výsadku.

Dalšími typem měl být transportéry řady TR-4 z let 1933-1936. Tato řada se skládala z typů TR-4 - univerzální-pěchotní, sanitní, muniční transportér a tahač (prototyp), TR-4-1 - dělostřelecký muniční (prototyp), TR-4-2 – opravárenské dílenské vozidlo (projekt) a TR-4-3 – obrněný transportér (projekt zrušen).

Posledním pokusem o univerzální transportér byl typ TR-26 vyrobený ve dvou prototypech, jeden jako muniční, druhý pro přepravu pěchoty z roku 1936, ale po neúspěšných zkouškách byla objednávka na 210 vozidel stornována.

Ať už sovětské velení a konstruktéři vsadili na špatného koně (podvozek T-26) nebo prostě nic lepšího nebylo, nakonec byla situace při bojích s Japonci, vpádu do Finska a Polska a prvních letech konfliktu s Německem taková, že pěšák šlapal po svých (ta hrstka šťastných se svezla občas náklaďákem), děla tahali koně, nákladní automobily a sem-tam nějaký pásový tahač a zásobování a opravárenské složky si žily svým vlastním životem....

A tanky... ty si na ně prostě musely počkat nebo si poradit bez nich. Toto mělo často fatální následky a ve spojení s chybnými rozhodnutími důstojníků (ať už plynoucími z neprofesionality nebo vynucenými komisaři) bylo ztraceno obrovské množství techniky a lidských životů.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

Vedci sa naňho hnevajú, jeden zvláštny trik, ktorým opravil klímu

Zdá sa vám svet zlý? Skutočnú hĺbku cynizmu doby oceníte, až keď pochopíte, ako funguje veda.

EKONOMIKA

Fico sa chváli ekonomickými výsledkami. Oprávnene?

Prvého mája zverejníme súbor opatrení pre pracujúcich, tvrdí premiér.


Už ste čítali?