Krvavá neděle 9. (22.) ledna 1905 v Sankt-Petěrburgu - závěr

Autor: Luděk Kratochvíl | 30.12.2016 o 12:01 | Karma článku: 4,03 | Prečítané:  463x

Večer 9.ledna připomíná Sankt-Petěrburg vřící kotel. Všechny zúčastněné strany jsou dnešními událostmi mírně řečeno velice překvapeny a hledají řešení, co dál. 

Obvinění padají na všech stranách, zatýká se, počítají mrtví a ranění, rozšiřují se fámy, roste nervozita....

 

Datumy jsou uváděny dle Juliánského kalendáře (pro převod do nyní užívaného připočtěte +13 dní)

Předchozí díl

 

Šok, sčítání a co dále ...

Opozice

Šokovaný kněz Gapon, ostříhaný a v civilu, se skrývá v bytě Maxima Gorkého, který píše provolání pro veřejnost, ve kterém obviňuje ministra vnitra a imperátora z hromadné vraždy. V budově Svobodné ekonomické společnosti se schází inteligence, projednává události a další svoji roli. Gapon vyzývá k ozbrojenému boji. Rabují se obchody. Píší se manifesty, svolávají dělnické a politické schůze. Továrny stojí. Ještě 10. a 11. ledna probíhají menší šarvátky mezi demonstranty a pořádkovými jednotkami.

Nutno říci, že události „Krvavé neděle“ v nejbližších dnech a týdnech radikalizují a sjednocují do té doby značně spící opozici proti státnímu zřízení. Množství politických stávek a stávkujících jen v lednu a únoru vysoko překračuje počty za poslední 4 roky. Geograficky je ovšem reakce společnosti nerovnoměrná, střední Rusko a Zauralí zůstává poměrně v klidu, ale o to více se dramatizuje situace např. v ruské části Polska a v Pobaltí. Tam v únoru stávkuje celkem téměř půl milionu lidí. Dalším sudem prachu začíná být i Gruzie - stávky, barikády a ozbrojené střety jsou na denním pořádku. Část opozice začíná otevřeně hovořit na téma „svržení despocie“ a „smrt carovi a jeho nohsledům“.

 

Vládní síly

Na bouřlivém večerním zasedání vlády se řeší otázka, kdo dal rozkaz ke střelbě a jestli byl k tomu oprávněn. Všichni hájí svoje postupy, starosta Fullon skládá funkci. Civilní správa hájí stanovisko, že velení akce převzala armáda a tudíž měla svázané ruce, armáda tvrdí - jinak to nešlo a jednali jsme podle platných předpisů.

Mikuláš II. je událostmi šokován a po dohodě s vládou zřizuje funkci Petrohradského gubernátora - již 11. ledna je jím jmenován šéf moskevské policie gen. D. F. Trepov. Je odvolán ministr vnitra Svjatopolk-Mirskij. Probíhá masivní zatýkání, ať již dělnických politických vůdců, novinářů nebo opoziční inteligence. Vláda organizuje obrovskou letákovou kampaň, ve které jsou dělníci přesvědčováni, že byli podvedeni krininálními živly, falešnými poradci a politickýni podvodníky. Mikuláš II. na obědě (na radu Trepova) s vybranými zástupci dělníků v Carském sele přislíbil celkem 50 tisíc rublů z vlastních zdrojů zraněným a pozůstalým po obětech.

13. ledna se začíná rozbíhat výroba ve všech podnicích ve městě. Situace se pomalu zklidňuje na sice nervozní, ale snesitelnou mez.

 

Pravda a fámy o počtu mrtvých a raněných

Fámy v prvních dnech a zprávy ve světovém tisku se předhánějí v počtu mrtvých a zraněných. V britském tisku se údaje pohybují mezi 2000-3000 mrtvými a 5000-8000 raněnými. Lenin píše o 4600 mrtvých a toto číslo se dlouhá desetiletí drží v oficiální sovětské historii. Množí se „zaručená svědectví na vlastní oči“ o plných sklepech mrtvol a hromadných hrobech.

Jaká však byla pravda? Každý má sice „svoji pravdu“, ale pokusme se dobrat nějakých objektivních čísel.

Oficiální záznamy hovoří o 96 mrtvých na místě a 299 raněných přijatých do nemocnic. Na následky zranění zemřelo dalších 34 lidí, celkem tedy 130 osob (z toho 119 bylo identifikovaných). Tato čísla byla veřejností okamžitě zpochybněna.

U raněných je odhad celkem ošemetný, mnoho z nich se s obavy před perzekucí nenechalo ošetřit v nemocnicích.

Určité světlo do počtu obětí vnáší zpráva lékaře Obuchovské nemocnice A. M. Arguna - potvrzuje sice oficiální čísla, ale také popisuje typy zranění. Valná většina smrtelných zranění byla podle ní způsobena střelnými ranami, zbytek vnitřní zranění (koně, ušlapání davem) a sečné rány.

Po evidenci spotřeby munice a vyhodnocení činnosti jednotek je zjištěno, že bylo spotřebováno 2861 nábojů, z nichž většina je vypálena ve 32 salvách, což činí necelých 90 ran na salvu (střílely jednotky (mimo incidentů při rabování) o velikosti četa až dvě roty, takže počet odpovídá). Poměr salv do davu a do vzduchu (popř. do barikád) byl asi 1/1. Pokud budeme brát v úvahu, že někteří vojáci do „lidí prostě nevystřelili“ a část vypálených ran šla mimo cíl, začíná celková situace vypadat poněkud jinak. Toto zřetelně ukazuje střelba u Narvské brány - pokud ji vezmeme jako etalon pro výpočet - tedy průměr na salvu a čtyři salvy do davu (celkem 360 ran) a počet mrtvých a těžce raněných (podle očitých svědků i oficiální zprávy 40), dostáváme se k číslu 9 ran do davu na jednoho mrtvého (těžce raněného). Podobně vypadá i situace na Palácovém náměstí i s útokem jízdy. A tu se prostým výpočtem dostáváme k číslu okolo 180-210 mrtvých a těžce raněných za celý den při hlavních střetech.

Velice pravděpodobně začíná tedy vypadat výzkum sovětského historika V. I. Něvského, který udává tato čísla - 150 až 200 mrtvých a 450 až 800 raněných. Tato čísla, odproštěna od fám a politicky motivovaného navyšování, vypadají již velice reálně a blíží se oficiálním záznamům a vyšetřováním.

A omílané klišé - „v průvodu šly i děti, ale nejmladší oběť měla 14 let“ je také snadno vyvratitelné. Rodiny s dětmi se nepohybovaly v čelech průvodů a nebyly tedy ohroženy přímými střety s vojskem a policií.

Další dění v roce 1905 a letech následujících

Lednové události, za cenu desítek mrtvých, posunuly ruskou zkostnatělou společnost mírně dopředu a zároveň ukázaly neudržitelnost a nefunkčnost stávajícího systému. Nastartovaly dění, kterému jsme si zvykli říkat Ruská buržoazní revoluce. Žádný náhlý převrat, ale spousta na sebe navazujících malých i větších vzpour (bitevní loď Kňaz Potěmkin Tavričeskij, Sevastopolské a Vladivostocké povstání), stávek (velká stávka na železnici 10/1905, Moskevská stávka) a tlaků na cara a vládní moc trvajících necelé dva roky, které doplňovalo množství vražd vysokých představitelů státní moci, armády, policie, církve a majetnějších občanů (9000 - 13000 obětí). Vznikají přes dvě desítky politických stran, jejichž radikální křídla se neštítí ničeho. Rusko je v chaosu.

 

Tuto situaci začínají zklidňovat až volby do Státní dumy (1906), částečné přiznání občanských svobod, volební zákon z roku 1907, masové zatýkání odpůrců a extremistických aktivistů a tvrdé potláčení ozbrojených skupin.

 

 

A v Rusku nastává desetileté mezirevoluční období...

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Minúta po minúte: Výbuch na koncerte v Manchestri neprežilo 22 ľudí

Polícia potvrdila, že vo vstupnej hale sa odpálil samovražedný atentátnik.

KOMENTÁRE

Teror siahol na deti

Útok na štadión plný mladých ľudí jasne naznačuje, že pre teroristov neexistujú hranice.

ŠPORT

Cígera odmietli aj Višňovský, Handzuš, Országh a Bača

To, že hráči z NHL neprišli na šampionát, berie ako podraz.


Už ste čítali?