Garford-Putilov

Autor: Luděk Kratochvíl | 5.10.2016 o 9:06 | Karma článku: 2,49 | Prečítané:  420x

Obrněné kanónové jednotky na kolech tvoří v moderních pozemních armádách jejich nedílnou a troufám si tvrdit, že nepostradatelnou součást. Pojďme si představit jedno z vozidel, které stálo na jejich počátku.

S vynálezem spalovacího motoru začaly v mnohých státech světa vznikat malí či větší výrobci vozidel. Motory byly lehčí a lépe obsluhovatelné než parní stroje a oproti v té době standardně používanému hipopohonu v čase mimo činnost s minimálními nároky na údržbu a prostor. Situace výroby automobilů v carskému Rusku byla ale odlišná od zbytku Evropy a severní Ameriky. Pokud např. ve Francii vzniklo do roku 1914 více než 20 různých výrobců, v Rusku existovaly pouze tři - Rusko-baltický vagonový závod, jehož automobilová divize vznikla v roce 1910 nákupem firmy Akciová společnost pro stavbu a údržbu posádek a vozidel FRESE a K, která vyrobila v roce 1896 první ruský automobil s motorem J. A. Jakovleva a poté více než 500 vozidel (osobní, nákladní, omnibusy), částečně s motory licence De Dion Bouton, dále firmy Lesner a Puzyrjov. Dohromady jejich výroba tvořila okolo 5 % potřeby pro ruský trh.

 

Po zkušenostech z rusko-japonské války, testování obrněného vozidla Charron, Girardot et Woigt - Nakašitze a uspěších 1. autokulometné roty (bleskově obrněné v Admiralitních Ižorských závodech z narychlo posbíraných podvozků) proti německé jízdě a pěchotě na počátku války, si vedení ruské armády uvědomovalo potřebu urychlené sériové výroby obrněných automobilů, ať už vyzbrojených kulomety nebo kanony. Vzhledem k výrobě vozidel v Rusku byla jediná možnost urychlený nákup podvozků ve světě a jejich opancéřování v domácích železárnách.

 

Vznik vozidla

Jedním z vybraných a rychle dostupných podvozků (společně s podvozky Fiat 72HP, Jeffery Quad Buda a již obrněnými Austin) byl i pětitunový nákladní automobil firmy Garford Motor Truck Co. z Ohia, USA. Tento podvozek oslovil hlavně genmjr. Filatova svojí nosností, a tudíž možností použít i dělovou výzbroj (již vyrobené kusové dělové automobily na lehčích podvozcích jako Russo-Balt C 1915 Někrasov-Bratoljubov byly přetížené). Odstrojený podvozek bez kabiny a nástavby vážil 3931 kg. Pro potřeby ruské armády bylo v listopadu 1914 objednáno okolo 60 ks těchto nákladních vozidel, částečně určených pro opanceřování a ozbrojení a součastně probíhaly projektové práce na nástavbě a zkoušky výzbroje pro dva objednavatele, neboť jedno vozidlo, přímo zakoupené Sekreťevovou komisí, již bylo v Petrohradu. Objednávka pro Putilovský závod zněla na 30 ks pro armádu - Garfort-Putilov (armádní) a na 18 ks s výkonějšími motory pro námořnictvo - Garfort-Putilov (námořní), určených pro pozemní obranu námořní pevnosti Petra Velikého v Revelu/Tallinu. Zkoušky výzbroje probíhaly od listopadu 1914 v Důstojnické střelecké škole v Oranienbaumu. Testovaly se kanony 76,2 mm vz. 1910, 37 mm Maxim-Nordenfeld, 47 mm Hotchkiss a 57 mm Nordenfeld.

 

Popis konstrukce

Podvozek vozidla byl rámový, dvounápravový s odpružením listovými pružinami. Přední náprava byla řiditelná s jednoduchými koly, zadní hnaná s dvojmontáží. Kola se montovala loukoťová, dřevěná s plnými gumovými pneumatikami. Vozidlo poháněl benzinový, vzduchem chlazený čtyřválec o výkonu 30 HP, umožnující na zpevněné cestě pohyb rychlostí do 18 km/h a při zásobě benzinu asi 132 litrů mělo vozidlo dojezd okolo 120 km. Ve vozidle byla montována ještě přídavná nádrž o neznámém obsahu, používaná na vodu nebo benzin. Výkon byl přenášen přes mechanickou převodovku 4 + 1 (s převracečem chodu) plochým řetězovým převodem na obou stranách, chráněným panceřovými kryty, na zadní nápravu. Elektrická síť je stejnosměrná, jednovodičová, pracující s napětím 12 V. Napájí přední světlomety, světlomety přídavné a houkačku. Startér je elektrický a mechanický. Jako nouzové osvětlení slouží petrolejové lampy.

V přední části vozidla je umístěn motor, palivové nádrže a stanoviště řidiče a velitele, se sedadly na motoru. K pozorování slouží přední obdélníkové stavitelné průzory, boční kulaté a na střeše je umístěn pozorovací poklop. Ve střední části v bočních sponsonech jsou umístěny 2 kulomety Maxim 7,62 mm vz.1910 s odměrem 110 stupnů, jejich obsluha, zásoby munice pro kulomety a kanon a nářadí. Zadní část tvoří rozměrná otočná věž pro kanon 76,2 mm vz. 1910 na ložiskovém čepu a svařovaném podstavci. Kanon měl jednoduchý zaměřovač pro přímou palbu, odměr 260 stupňů (střed osy dozadu), dostřel 3000 metrů a vezenou zásobu 44 nábojů (12 ve věži a 32 ve vozidle). Dále vozidlo disponuje jedním přenosným kulometem Maxim 7,62 mm vz.1910.

Panceřování konstrukce Filatov je vyrobeno z ocelového plechu o tloušťce 6,5 mm, nýtovaným na kostru, chránícího před probitím puškovým nábojem 7,62 mm Mosin 91 / 7,92mm Mauser 98 na 50 m a průbojným na 100 m.

Osádku tvoří 8-9 mužů.

 

Výroba v Sankt Petěrburgu

Jako první začala Putilovská továrna v březnu 1915 vyrábět zakázku pro armádu. Již na konci srpna je dokončeno 19 vozidel a zbytek zakázky je dokončen v polovině října. Při prvním nasazení se ukázalo, že řidič není schopen v bojových podmínkách cíleně couvat do palebné pozice (kanon mířil dozadu), a tak je projekt upraven a vozidla vyrobená od července mají již nouzové zadní řídící stanoviště.

Následná série 18 ks pro námořnictvo se mírně lišila od předchozích vozidel. Jsou použity prodloužené podvozky s motory o výkonu 35 HP (??, zadní stanoviště řidiče je již standardem a je zesíleno pancéřování na 7 mm, v exponovaných místech až na 13 mm. Vezená zásoba munice je zvýšena na 60 nábojů pro kanon a 9000 nábojů pro kulomety. Hmotnost tím vzrůstá z 8600 kg na 11 000 kg.

 

Nasazení v boji

Vozidla z výroby byla plynule zařazována k frontovým jednotkám - autokulometným četám a opatřena bojovými jmény. Tyto mobilní jednotky se skládaly z jednoho dělového, dvou (někdy tří) kulometných vozidel (většinou Austin 1914 a Austin 1915), průzkumných motocyklů, zásobovacích, dílenských a technických vozidel a cisteren.

Vozidla byla přidělena k četám - 5. (Běssměrtnyj-Nesmrtelný), 6. (Sibirjak), 7.-11., 12. (Svjatogor), 13., 14. (Dobrynja), 15. (Groznyj-Hrozný), 16. (Zabajkalec), 17. (Kolyvaněc), 18. (Rokot-Hřmící), 19. (Puškar-Dělovec), 20. (Gromoboj-Hromový), 21. (Vitjaz-Rytíř), 22. (Michajlovec), 23., 24. (Graf Rumjancev-Hrabě Rumjancev), 25., 26. (Čudovišče-Příšera, Monstrum), 27., 28. (Rešítělnyj-Rázný), 29.-31., 32. (Zabavnyj-Legrační), 33., 34. (Drakon-Drak), 35., 36. (Bajan-Harmonika).

Vozidla byla hodnocena velice dobře hlavně pro silnou výzbroj a kvalitní pancéřování. Jediným jejich problémem byla horší pohyblivost v nezpevněném terénu a malá rychlost. Vozidlo také limitoval kanon mířící dozadu. Byla používána po celou dobu války na německo-ruské frontě s až neuvěřitelně malými ztrátami (do jara 1917 ztraceno pouze 7 vozidel).

Po uchopení moci bolševiky, v nastávajícím rozpadu Ruska a občanské válce, byla vozidla používána v armádách několika různých stran. Většina zůstala v rukách vznikající DRRA, největším mimoruských uživatelem bylo Německo (až 5 vozidel), z nichž několik bylo úspěšně použito při po potlačování pokapitulačního revolučního kvasu. Dalšími uživately bylo Polsko (3 ks - Dziadek, Zagłoba a Generał Szeptycki), Lotyšsko (1 ks - Kurzemnieks, ex.Lāčplēsis), Estonsko (1 ks - původně zajat vojsky gen. Judeniče), Rumunsko (1 ks - vozidlo od 4. obrněného oddílu Ruské armády) a Československé legie na Rusi (1 ks - Groznyj, použit jako dělový vůz obrněného vlaku).

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Minúta po minúte: Výbuch na koncerte v Manchestri neprežilo 22 ľudí

Polícia potvrdila, že vo vstupnej hale sa odpálil samovražedný atentátnik.

KOMENTÁRE

Teror siahol na deti

Útok na štadión plný mladých ľudí jasne naznačuje, že pre teroristov neexistujú hranice.

ŠPORT

Cígera odmietli aj Višňovský, Handzuš, Országh a Bača

To, že hráči z NHL neprišli na šampionát, berie ako podraz.


Už ste čítali?