14 hodin kapitána Vukovice

Autor: Luděk Kratochvíl | 26.7.2016 o 16:27 | Karma článku: 4,35 | Prečítané:  621x

Oba diverzanti po úspěšném položení náloží pod kýl lodi s úžasem hleděli na vlajku, kterou neznali a jméno státu, se kterým jejich země nebyla ve válce ......

Námořní operace ve Středozemním moři za Velké války bývají někdy neprávem opomíjeny, ale tvoří nedílnou součást světových námořních operací. Vzhledem k drtivé převaze britské Středomořské flotily, francouzského a po roce 1915 i italského námořnictva se složky Rakousko-uherské Kriegsmarine snažily o udržení nadvlády nad Jaderským mořem (což se jim dařilo) a výpady lehkých jednotek a ponorek narušovat obchodní trasy a ničit válečné lodě nepřítele ve Středozemním moři. Společným úsilím R-U a německých ponorek se podařilo ve Středozemním moři potopit 2 mil. tun obchodní lodní tonáže ( z 12 mil. v celém světě) a těžké jednotky na sebe vázaly několikrát silnější nepřátelská loďstva. Za 4 roky války se složkám KuK Kriegsmarine podařilo potopit moderní bitevní loď Leonardo da Vinci, řadovou bitevní loď Benedetto Brin, obrněné křižníky Léon Gambetta a Gisuseppe Garibaldi , šest torpédoborců (britský Phoenix, francouzské Fourche a Renauldin a italské Borea, Turbine a Impetuoso), dále jednu torpédovku (italskou 36 PN) a 11 ponorek (britské B 10 a H 3, francouzské Circé, Monge, Foucault a Bernouilli a italské Jalea, Nereida, Giacinto Pullio, Balilla a W 4). Jelikož ale Rakousko-Uhersko generální bitvu nepotřebovalo a Italům a Francouzům se do ní "nechtělo", jednalo se o aktivity ponorek, letectva, malých jednotek a sabotážních skupin. 

Vlajkovou lodí KuK Kriegsmarine byla SMS Viribus Unitis (třída Tegetthoff) a byla prvním dreadnoughtem (moderní bitevní lodí) s třídělovými věžemi uvedeným do služby. Ve "středomořském rybníku" představovala jednu s nejsilnějších lodí, její výzbroj tvořilo 12 děl Škoda ráže 305 mm, umístěných ve čtyřech věžích, 12 děl ráže 150 mm, 18 děl ráže 66 mm a 4 ks 533 mm torpedometů. Její slabinou bylo nedostačující vodorovné pancéřování paluby. Vzhledem k taktice dané velením se (mimo převozu těl Františka Ferdinanda ďEste a jeho manželky Žofie) účastnila pouze dvou větších akcí - úspěšného bombardování Ancony a neuspěšného pokusu o proražení blokády Otrantské úžiny, jinak většinu času strávila, jako ostatní těžké jednotky, v Pulském přístavu na kotvě.

Italové (ing. R. Rossetti) s tohoto důvodu pracovali na vývoji řiditelných torpéd s lidskou osádkou.  Torpédo by před nepřátelský přístav dopravila ponorka nebo torpédový člun a to by potom vlastní silou proniklo do přístavu a osádka by připevnila nálož pod nepřátelskou loď. Výsledkem tohoto snažení bylo v roce 1918 dvoumístné torpédo Mignatta s odnímatelnou náloží.

31. října 1918 ráno vyráží italská torpédovka s nezvyklým nákladem torpéda Mignatta S1 a jeho obsluhou - potápěči Rossetim a Paoluccim směr přístav v Pule. Ve večerních hodinách je sabotážní komando spouštěno do vody a podaří se mu proniknout do osvětleného a prakticky nehlídaného válečného přístavu.

Ale Vrchní rada Rakouska-Uherska již 29. října přijala kapitulační podmínky a ještě tentýž den vyhlásil Chorvatský parlament vytvoření Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Druhého dne podepsal císař Karel dekret o předání válečného námořnictva nově vzniklému státu. Národní rada v Zábřehu to přijímá. Slavnostní obřad předávání probíhá v Pule 31. října 1918 - v 17.00 stahuje velitel bývalé KuK Kriegsmarine admirál Horty de Negybany rakousko-uherskou válečnou vlajku se stožáru vlajkové lodi Viribus Unitis a předává flotilu do rukou Chorvata kapitána Vukovic-Podkapelského. Na stožár je vytažena chorvatská trikolora, loď je označena nápisy Jugoslavia a důstojníci věrní císařství ji opouštějí.

O tom ovšem italští potápěči nemají tušení a po 2 hodině v noci umisťují k boku lodi  nálož dopravenou řiditelným torpedem. Při pokusu o útěk jsou ale spatřeni hlídkami, zajati a odvedeni na palubu Viribus Unitis/Jugoslavie. Se zděšením hledí na novou situaci - zaútočili na loď státu, se kterým nejsou ve válce a tak oznamují kapitánovi přítomnost miny. Vypuká zmatek, chybí důstojníci potřební k organizaci "zvednutí páry" a odplutí nebo záchranných prací. Italové skáčou do moře, ale jsou znovu chyceni. Kapitán Vukovic dává rozkaz k opuštění lodi, osádka se ve zmatku vrhá přes zábradlí a spouští čluny. V 6:50 ráno dochází k výbuchu, za 14 minut se vlajková loď námořnictva Rakousko-Uherského císařství a po té 14 hodin vlajková loď námořnictva Státu SHS potápí se 400 muži posádky. Kapitán Janko Michael Alexander Vukovic-Podkapelski je naposledy živý spatřen na lodi klesající pod hladinu, jak stojí na dělové věži a s nepřítomným pohledem salutuje. Jeho mrtvé tělo s těžkým zraněním hlavy bylo vyloveno z vod přístavu a pohřbeno na Námořním hřbitově v Pule.

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

Vedci sa naňho hnevajú, jeden zvláštny trik, ktorým opravil klímu

Zdá sa vám svet zlý? Skutočnú hĺbku cynizmu doby oceníte, až keď pochopíte, ako funguje veda.

EKONOMIKA

Fico sa chváli ekonomickými výsledkami. Oprávnene?

Prvého mája zverejníme súbor opatrení pre pracujúcich, tvrdí premiér.


Už ste čítali?