Klub sebevrahů - ponorky třídy "Katastrofa"

Autor: Luděk Kratochvíl | 23.7.2016 o 15:56 | (upravené 23.7.2016 o 16:57) Karma článku: 5,10 | Prečítané:  1054x

"Číslo jedna, můj konec se potápí. Co dělá ten Váš?" - telefonický rozhovor kapitána ponorky třídy K se stanovištěm na přídi ......

Na počátku roku 1915 došla britská admiralita k celkem správnému názoru, že jejich ponorky se nemohou rovnat počtem, kvalitou a úspěšností nasazení ponorkám německým. Na zvrácení této situace bylo rozhodnuto W. Churchillem a admirálem sirem Fischerem sestrojit největší, nejrychlejší a nejsilněji vyzbrojený typ ponorky, nazvaný třída K. Tohoto úkolu se zhostil tým pod vedením náčelníka námořní výstavby sira Tennyson-ďEyncourt a výsledkem jeho snažení byl návrh ponorného člunu o délce 103 metrů a výtlaku téměř 2600 tun (torpédoborec té doby měl výtlak okolo 1000 tun), rychlostí 24 uzlů (44 km/h) na hladině - pro spolupráci s hladinovými loděmi a výzbrojí 2 ks 101 mm kanonů Mk.XI, 1 ks 76 mm protíletadlový kanon, 8 ks 460 mm torpédometů v trupu a jako "bonbonkem" - ještě dvěma na palubě. Pohon tohoto podmořského bumbrdlíčka tvořily dva naftové kotle Yarrow se dvěma parními turbinami Brown-Curtis nebo Parsons o výkonu 2x 10500 HP, čtyři elektromotory o výkonu 1070 kW a jeden dobíjecí diesel (800kW). Nad hladinu čněly mimo můstku dva osmimetrové periskopy, dva uzavíratelné komíny vysoké 1,8 metru, dva stožáry pro telegrafii, sací otvory a již zmíněné kanony. Osádku tvořilo 6 důstojníků a 53 mužů.

To, že spolupráce hladinových lodí s ponorkami je zatím nemožná, měla Admiralitu přesvědčit bitva v Helgolandském zálivu - při společném nasazení ponorek (třída E) s hladinovými loděmi došlo ke třem pokusům britských lodí o taran vlastní ponorky, několika případům "přátelské" střelby kanony a třem pokusů o potopení vlastní lodi torpédem ponorky - naštěstí vše proběhlo neúspěšně (křižník Lowestoft minulo torpédo o 2-3 m). A další dva konstrukční problémy mohl Admiralitě osvětlit i poslední ponorkový námořník - rychlost ponoření (bojově požadovanou mezi 30-40 sekundami měla třída K 5 minut) a nadbytečné množství otvorů v tlakovém tělese. Na páru se po vynoření čekalo 20-25 minut. Zastánci zdravého rozumu se sice ozývali, ale Fischer byl neoblomný a v květnu 1915 dostala firma Vickers zakázku na 1+14 plavidel třídy K dle původní Tennyson-ďEyncourtovy konstrukce. Následovala objednávka (první série neprošla ještě zkouškami) dalších 6 ks.

První zkoušky v roce 1917 prováděla ponorka K3 s budoucím králem Jiřím VI. na palubě ve Stokeském zálivu. Probíhaly jako zlý sen - v kotelně se muži smažili při cca 60 stupních horka, kormidelna byla zalévána vodou a jedna z vlastních strážních lodí ji omylem ostřelovala. Při rozkazu k ponoření selhalo řízení a vyvažovaní a K3 se přídí zapíchla do dna  zálivu se šrouby a kormidlem trčícími nad hladinu. Pomocnými loděmi byla vyproštěna beze ztrát na osádce. Problémy se zaplavováním a dalšími poruchami byly na denním pořádku. K1 se potopila (vyzvednuta) po srážce s K4.  Další vážný incident proběhl u ponorky K13 - při ponoření došlo k zatopení strojovny (netěsnící přívody vzduchu), ta klesla na dno do hloubky 15 m a přišlo při něm o život 25 mužů. K6 se neplánovaně potopila a posádce trvalo 6 hodin, než ji dostala zpět na hladinu. K4 najela na mělčinu a u K14 docházelo k neustálému zatékání a elektrickým zkratům. Na začátku května 1917 došlo po ponoření K2 k výbuchu naftových par z nevychladlých kotlů, ponorka se musela vynořit a jelikož nedisponovala hasicími přístroji, hasila posádka jako jejich předkové na dřevěných lodích - řetěz mužů s vědry. S osádek se stávali zoufalci smíření úplně se vším.

Navzdory všem těmto varovným signálům byly v květnu 1917 ponorky třídy K odeslány do Scapa Flow a zařazeny do flotily. V červnu bylo 5 ponorek K vysláno s torpédoborci na kombinovanou vyčišťovací operaci BB proti německým ponorkám. Výsledek - německé ztráty - 0 (při jednom zásahu torpédem od K7  torpédo selhalo a německá ponorka unikla) a britské - 9 obchodních lodí. Při další hlídkové plavbě K2 odstřelovala vlastní maják na ostrově Fair Isle a K1 najela na mělčinu.

"Nejslavnější" operace ale ještě třídu K čekala - operace E.C.1 , která začala 1. února 1918. Skupinu 5 ponorek K (13. flotila) vedl lehký križník Ithuriel zálivem Firth of Forth v kýlové brázdě před nimi plujícího bitevního křižníku Couragerous (adm. Evan-Thomas) a asi 8 km za nimi se ve stejném kurzu rychlostí 20 uzlů řítilo 8 bitevních křižníků 2. eskadry bitevních lodí s torpédoborci a další 4 ponorky K, vedené lehkým křižníkem Fearless (12. flotila). V mírné mlze začali kapitáni ponorek (jejich můstek byl o mnoho níže jak u ostatních hladinových lodí) ztrácet nervy a orientaci. První zazmatkovala při snaze vyhnou se "neznámé lodi" K14, provedla ostrý obrat na pravobok, zaseklo se jí kormidlo a kapitán musel vypnout stroje. Do stojící K14 najela rychlostí 19 uzlů K2 a K14 zoufale signalizovala lampou o pomoc. Mezitím se na místo srážky přiřítila 2. eskadra bitevních lodí - bitevní křižník Australia a další dva za ním těsně minuly K12 a projely bezpečně, ale poslední HMS Inflexible najel přímo do křižující K22. Začala chaotická záchranná operace do které rychlostí 21 uzlů vplula sesterská 12. flotila. Fearless přímo taranoval K17 a poslal ji ke dnu, K6 provedla to stejné sesterské K4. Krušné časy ale nekončily - jako poslední v linii plula 5. eskadra bitevních lodí s doprovodnými torpédoborci, které projely přes shluk topících se námořníků z K17. Toho špatného rána přišlo bez zásahu nepřítele u ostrova Isle of May o život 104 mužů, dvě ponorky byly potopeny a jeden lehký křižník a čtyři ponorky poškozeny.

Incident byl admiralitou ututlán a pomník zahynulým námořníkům byl postaven po 84 letech až 31.01.2002 v přístavu Anstruther několik mil od místa neštěstí.

 

Poslední plavidla třídy K ve větším stupni rozestavěnosti (celkem 17 ks) byla ovšem dokončena a 20.01.1921 se při cvičení potopila K5 s celou osádkou, v červnu téhož roku to stejné potkalo K15. K13 - potopená u Gaide Loch, po vyzvednutí přejmenovaná na K22, poškozená u ostrova May se téhož roku u Skotska ponořila s oběma komíny otevřenými ....... Přeživší plavidla byla sešrotována mezi lety 1921-1926.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Minúta po minúte: Výbuch na koncerte v Manchestri neprežilo 22 ľudí

Polícia potvrdila, že vo vstupnej hale sa odpálil samovražedný atentátnik.

KOMENTÁRE

Teror siahol na deti

Útok na štadión plný mladých ľudí jasne naznačuje, že pre teroristov neexistujú hranice.

ŠPORT

Cígera odmietli aj Višňovský, Handzuš, Országh a Bača

To, že hráči z NHL neprišli na šampionát, berie ako podraz.


Už ste čítali?