reklama

Vodka na lačno + zkažené maso = revoluce ?

Více jak polovina posádky jsou nováčci, druhá polovina to, co kdysi uměla, už zapomněla. A to ještě je polovina z nich negramotných.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (3)

Datumy jsou uváděny dle Juliánského kalendáře (pro převod do nyní užívaného připočtěte +13 dní)

V květnu1905 byla po dvouletých přestavbách, opravě po požáru a zkouškách, slavnostně uvedena do služby bitevní loď/predreadnought/eskaděrnyj broněnosec, pojmenovaná po zakladateli ruského černomořského loďstva "Kníže Potěmkin-Tavrický/Kňaz Potjomkin-Tavričeskij". Toto modernizované plavidlo třídy "Tri svjatitělja" o výtlaku 12900 BRT a délce 115 metrů bylo vyzbrojeno čtyřmi (2x2) kanony ráže 305 mm, šestnácti ráže 152 mm, čtrnácti 75 mm, deseti rychlopalnými děly menších ráží a pěti v té době velice módními torpédomety pod čárou ponoru. Trojčinné parní stroje o výkonu 10600 HP, poháněné parou s 22 kombinovaných kotlů, dokázaly pomocí dvou šroubů o průměru 4,2 metru dát plavidlu rychlost až 16,9 uzle. Pancíř měl tloušťku od 51 do 229 mm, posádku tvořilo 731 důstojníků a mužů.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Všeobecná situace v imperiálním Rusku byla po Krvavé neděli v Sankt-Peterburgu minimálně velice nervózní a výbušná. Nic tomu také nepomáhá ani pád Port Arthuru, námořní porážka u Cušimy a prohraná dvacetidenní bitva u Mukdenu (na obou stranách se jí účastnilo okolo 600 tisíc mužů), spíše se těmito neúspěchy prohlubuje frustrace veřejnosti. Krvavou nedělí aktivované politické strany a spolky prorůstají společností, vzrůstá protirežimní agitace, stávky a demonstrace jsou prakticky na denním pořádku. V Oděse se po prvním květnu (svátku pracujících) vesele demonstruje, stávkuje, pořádají se mítinky a ozbrojené bitky s policií, pěchotou a kozáky. Vznikají ozbrojené milice různých stran a uskupení, po pogromech na jihu Ruska i židovská sebeobranná milice. Černomořské flotile se šíří nervozita, většina schopných důstojníků a poddůstojníků byla převelena k Baltickému loďstvu, které po přejmenování na 2. tichomořskou eskadru, svoji "cestu kolem světa za 230 dní" neslavně zakončilo u Cušimy. Mezi námořníky se objevuje nesmyslná fáma, že jejich flotila má vytvořit 3. tichomořskou flotilu. Centralka, zastřešující rada dělnických a námořnických socialistických skupin a politických stran, plánuje na přelom léta a podzimu 1905 všeobecné povstání ve městě a vzpouru na válečných lodích. Jedno z plavidel je však shodou událostí v polovině června předbíhá.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Bitevní loď Kníže Potěmkin-Taurický se za doprovodu torpédoborce No.267 vrací 13.června se cvičných střeleb - tedy spíše frašky než cvičení (kolem 60% námořníků jsou nováčci, většinou z rolnických rodin a úroveň zbylého důstojnického sboru také není kdovíjaká). Po cestě No.267 je poslán k nákupu potravin pro posádku bitevní lodi do města. V Oděse je ale z důvodu stávky většina řeznictví a jatek zavřených, tak se mimo zeleniny a mouky podaří nakoupit pouze maso z dva dny staré porážky. Cesta na palubě torpédoborce mu také neprospívá, takže při překládce (14.6. ráno) na Potěmkina, po upozornění na zápach a červy je z něj rozhodnuto uvařit boršč. Zpráva o "špatném mase" se ale jako blesk šíří po lodi a námořníci mimo službu začínají tvořit hloučky a srocovat se.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Špatné počasí znemožňuje vyplutí na další cvičení, tak je kolem 11. hodiny "na uklidnění posádky" vydán příděl vodky a po té vyhlášen nástup k obědu - většina posádky jej ale odmítne jíst. Kapitán J. N. Golikov to bere jako vzpouru, nařizuje nástup posádky za přítomnosti lodní stráže a za odmítnutí poslušnosti mají být zatčeni podněcovatelé. Na palubě vypuká konflikt, skupina radikálních námořníků vylamuje dveře do pohotovostního skladu ručních zbraní a začíná jimi ohrožovat důstojníky. Zazní první výstřely na obou stranách, námořníci se rozprchají a někteří skáčou přes palubu. Na palubě zůstává ležet námořník Vakulenčuk a čtyři důstojníci včetně kapitána. Nastává hon na zbylé důstojníky, kteří jsou házeni přes palubu, v nastalém zmatku jsou ubiti další dva a také čtyři námořníci. Torpédoborci 267, který se pokouší zaujmout polohu pro útok torpédy na vzbouřenou bitevní loď, se ale zamotají plovoucí trosky do šroubů a třemi výstřely z Potěmkinova 47 mm kanonu je jeho kapitán donucen k předání lodi vzbouřencům. Moc na oběma plavidly přebírá námořnická rada, která ale neví, co dělat dál.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

15. června brzy ráno zajímají vzbouřenci kolem plující zásobovací loď Emerans, po té Potěmkin i No.267 zakotví v Oděsském přístavu, kde se pak koná "politická tryzna" za zabitého Vakulenčuka. Pro množství zúčastněných se ji policii nepodaří rozehnat a k polednímu je nasazen 274. stavuchanský pěší pluk, 133. simferopolský pěší pluk a 8. donský kozácký pluk. Námořnická revoluční rada Potěmkinu nabádá občany Oděsy k povstání a na stěžeň vytahuje rudou signální vlajku N (signál "připravit k palbě"). Ve městě propukají boje, které si během dvou dnů vyžádají 1260 - 1500 mrtvých. Velení Černomořské flotily vyhlašuje poplach a dává po schvalovacím telegramu od Imperátora Mikuláše II. rozkaz k potopení vzbouřenců. Je vyhlášeno stanné právo.

16. června je vyhlášeno stanné právo i v Sevastopolu a Nikolajevsku. Pouliční boje neustávají. Po pohřbu Vakulenčuka pálí Potěmkin tři smuteční salvy - ostrými náboji a na město (zasažena je obytná čtvrt a pivovar). Bohatější občané prchají z města, večer je nasazen i dorazivší 23. dragounský pluk a další čtyři pěší pluky. K přístavu je stahováno dělostřelectvo a na moři se formují dvě eskadry pod velením admirála F. F. Višněveckého a admirála A. H. Kriegera.

17. června ráno vyplouvá Kníže Potěmkin-Tavrický na moře, kde po poledni střetává s Višněveckého a Kriegerovou eskadrou. Ke zděšení velitelů však posádky jejich lodí odmítnou střílet na svoje druhy a posádka bitevní lodi Jiří Vítězný/Georgij Pobědonosec zatkne důstojníky, převezme vládu nad lodí a připojuje se k Potěmkinovi. Krieger nařizuje stažení všech lodí z důvodu nebezpečně velké infekčnosti revoluční nákazy.

18. června zajímají vzbouřenci uhelnou loď Peter Regir a doplňují zásoby. Na Jiřím Vítězném toho důstojníci využijí k opětovnému převzetí moci nad lodí. Na Potěmkinu propadají panice a probíhá dlouhá bouřlivá diskuze zda rozstřílet "Jiřího" nebo uniknout do Rumunska. V Sevastopolu je pokus o vzpouru na bitevní lodi Kateřina II. zmařen v prvopočátku. Je provedena blesková inspekce na všech válečných lodích a známí radikálové jsou zatčeni. K večeru zvedá Potěmkin kotvy a vyplouvá směr rumunský přístav Constanta. Mezi vzbouřenci se začínají projevovat silné rozpory a revoluční nadšení rychle opadá.

19. června po doplutí do Constantě žádá posádka po správě přístavu zásoby jídla, pitné vody a uhlí. Profesionální revolucionáři Feldman a Březovskyj vydávají prohlášení "pro celý civilizovaný svět", vyzývající ke svržení autokracií. V reakci na toto prohlášení opouští cizí plavidla přístav a britská admiralita dává rozkaz svým plavidlům ve Středozemním moři k proplutí Bosporem a zablokováním přístavu Constanta, což silně znervózní Turecko. 

20.června nabízí rumunské orgány vzbouřencům na Potěmkinu a No.267 možnost kapitulace a před přístavem hlídkují rumunské křižníky Elizabeth a Mircea - s rozkazem rozstřílet každou loď, která se do něj pokusí vplout. Potěmkin a No.267 vyplouvá na moře. Jejich sledování zajišťuje torpédoborec Vznětlivý/Stremitělnyj.

Po dvou dnech křižování bez myšlenky a cíle (na palubě se vytváří několik frakcí a mnozí z námořníků nechtějí mít "s takovou revolucí" nic společného) připlouvají vzbouřenci před přístav Fedossia a vynucují si zásoby pod hrozbou dělostřeleckého odstřelování města. Starosta odmítá, vyzve obyvatelstvo k odchodu z města a vyhlásí stanné právo. Z Oděsy vyplouvají pod velením adm. Kriegera čtyři bitevní lodi, čtyři křižníky a čtyři torpédoborce s prověřenými posádkami a rozkazem - poslat vzbouřence ke dnu. 

25. června připlouvají vzbouřenci znovu do Constanty, kde se vzdávají rumunským úřadům, opouštějí plavidla a většina z nich žádá o politický azyl. Část z nich zůstává v Rumunsku a ostatní se rozprchají do celého světa. Nepoškozená plavidla po diplomatických tahanicích přebírá zpět černomořská flotila a odplouvají do Oděsy.

Mezinárodní pověst Ruska a důvěra v něj silně poklesá, v zemích sousedících z Ruskem se objevuje nervozita s přenositelnosti revoluční nákazy a bitevní loď Kníže Potěmkin-Tavrický ............ ta je přejmenována na Svjatoj Pantělejmon. Po únorové revoluci 1917 se přes 100 vzbouřenců vrací zpět do vlasti a loď ke jménu Potjomkin-Tavričeskij.

Luděk Kratochvíl

Luděk Kratochvíl

Bloger 
  • Počet článkov:  68
  •  | 
  • Páči sa:  2x

Amatérský historik, který má občas potřebu komentovat věci okolo sebe. Občasný přispěvovatel na www.valka.cz Zoznam autorových rubrík:  NezaradenéSúkromné

Prémioví blogeri

Pavol Koprda

Pavol Koprda

10 článkov
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Juraj Karpiš

Juraj Karpiš

1 článok
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu